Zrození, smrt a znovu zrození. Samsára je sanskrtský termín pro nekonečný cyklus, ve kterém se bytosti znovuzrodí podle kvality svých činů. V hinduistickém a buddhistickém myšlení je základní podmínkou běžné existence – poháněnou touhou, nevědomostí a nahromaděnou silou karmy.

Cyklus není považován za neutrální proces. Je poznamenán utrpením. I příjemná znovuzrození končí; i nebeské říše jsou dočasné. Cílem duchovní cesty je proto osvobození. V klasickém hinduismu je osvobozením mókša, spojení s konečnou realitou nebo její realizace. V buddhismu je to nirvána, uhašení ohňů touhy a konec znovuzrození. Různé školy mapují možné cíle – člověk, zvíře, hladový duch, pekelná bytost, bůh – s různou mírou detailů, ale základní diagnóza zůstává neměnná: pokračující existence v samsáře je neuspokojivá.

Tato doktrína utváří etiku. Každý čin zaseje semínko, které dozraje v tomto nebo budoucím životě. Soucit se všemi bytostmi vyplývá přirozeně, protože jakýkoli živý tvor mohl být něčí matkou v předchozím životě. Meditace a morální disciplína jsou praktickými prostředky k oslabení sevření cyklu.

Samsára není teorie o minulosti; je to popis současné tíživé situace a mapa cesty ven.