Meditace je praxe záměrného soustředění pozornosti za účelem kultivace klidu, jasnosti nebo vhledu. Techniky se v různých kulturách a tradicích značně liší, ale většina z nich zahrnuje trvalé úsilí o regulaci mysli.

Mezi běžné formy patří praktiky zaměřené pozornosti, které soustředí mysl na dech, zvuk nebo vizuální objekt, a praktiky otevřeného monitorování, které bez posuzování pozorují cokoli, co se objeví ve vědomí. Fyziologické účinky často zahrnují zpomalené dýchání, sníženou srdeční frekvenci a změny ve vzorcích mozkových vln. Pravidelná praxe je spojována s nižším stresem, zlepšenou pozorností a mírným snížením symptomů úzkosti a deprese.

Vědecký zájem prudce vzrostl. Neurodiagnostické studie ukazují změněnou aktivitu v oblastech zapojených do pozornosti a sebevztahujícího se myšlení. Klinické programy, jako je redukce stresu založená na všímavosti, zahrnují meditační techniky do strukturovaných kurzů. Ne každé tvrzení o meditaci je stejně dobře podloženo; účinky závisí na typu praxe, délce trvání a jednotlivci.

Tiché sezení a soustředění pozornosti je starobylá praxe, jejíž měřitelné účinky na mysl a tělo se neustále zkoumají v moderním výzkumu.