Opakované učení je míra paměti, která hodnotí, o kolik rychleji je látka zvládnuta, když je po určité době znovu studována. Úspora času nebo úsilí naznačuje, že určitá zbytková paměť z původního učení zůstává.

Hermann Ebbinghaus představil tuto metodu ve svých průkopnických studiích nesmyslných slabik. Změřil počet opakování potřebných k počátečnímu zvládnutí, nechal uplynout čas a poté spočítal opakování potřebná k opětovnému naučení se stejného seznamu podle stejného kritéria. Rozdíl představoval úsporu. I když vědomé vybavování kleslo na nulu, často zůstávaly značné úspory, což dokazuje, že paměť může přetrvávat i pod prahem vědomí.

Opakované učení je citlivé měřítko, které dokáže detekovat paměťové stopy přehlédnuté testy vybavování a rozpoznávání. Používá se ve výzkumu dlouhodobého uchovávání, účinků spánku a trvanlivosti vzdělávacích intervencí. Mezi každodenní příklady patří snadnost, s jakou se kdysi plynný jazyk vrací po letech nepoužívaní.

Látka, která se zdá být zcela zapomenutá, často odhalí svou zbytkovou přítomnost, když se ji naučíme podruhé rychleji.