Zákon účinku říká, že chování následované příznivými důsledky se stává pravděpodobnějším a chování následované nepříznivými důsledky méně pravděpodobným. Edward Thorndike formuloval tento princip na základě svých experimentů s kočkami s krabičkou puzzle.

Kočka umístěná v krabici se metodou pokusů a omylů naučila provést akci, která otevřela dvířka a vedla k jídlu. V průběhu následných pokusů neúčinné chování vymizelo a úspěšná reakce se objevovala rychleji. Thorndike popsal tento proces jako vtloukání spojení mezi podněty a reakcemi uspokojivými výsledky a rušení těchto spojení obtěžujícími výsledky.

Zákon účinku se stal základem operantního podmiňování. B. F. Skinner zdokonalil koncepty posilování a trestu, přičemž si zachoval základní myšlenku, že důsledky selektují chování. Tento princip zůstává ústředním bodem modifikace chování, vzdělávání a výcviku zvířat. Vysvětluje také, proč se návyky tvoří a proč je může být obtížné je zbavit, když jsou důsledky, které je udržují, přerušované nebo opožděné.

Činy, které se vyplácejí, mají tendenci se opakovat. Tato jednoduchá pravidelnost je zákonem účinku.