Dědičnost je podíl variací ve znaku mezi jedinci v populaci, který lze připsat genetickým rozdílům. Jde o statistiku týkající se populací, nikoli o pevnou vlastnost jedinců nebo samotného znaku.

Studie dvojčat a adopce jsou klasickými metodami pro odhad dědičnosti. Identická dvojčata vychovávaná odděleně představují silný přirozený experiment: podobnosti mezi nimi s větší pravděpodobností odrážejí geny, zatímco rozdíly odrážejí prostředí. Odhady dědičnosti výšky jsou vysoké; odhady většiny psychologických rysů, včetně inteligence a osobnosti, jsou střední. Zbývající rozptyl se připisuje faktorům prostředí, a to jak sdíleným, tak jedinečným.

Dědičnost se může měnit v závislosti na prostředí. V populaci, kde má každý dostatek výživy, genetické rozdíly odpovídají za větší rozdíly ve výšce; v populaci s velkými nutričními rozdíly jsou rozdíly v prostředí ještě větší. Vysoká dědičnost neznamená, že je znak neměnný; znamená to, že za současných podmínek genetické rozdíly vysvětlují velkou část pozorovaných variací.

Dědičnost odpovídá na konkrétní otázku: do jaké míry z rozdílů, které vidíme, souvisí s genetickými rozdíly? Neodpovídá na to, jak se daný znak vyvíjí u jednotlivých osob.