Organizace postavy a pozadí je percepční tendence oddělit vizuální scénu na centrální objekt – postavu – a pozadí, na kterém stojí. Postava se obvykle jeví blíže, strukturovaněji a lépe zapamatovatelně; pozadí se zdá, jako by se za ní rozprostíralo.

Přiřazení není diktováno pouze podnětem. Stejné obrysy lze vnímat jako postavu nebo pozadí v závislosti na pozornosti, očekávání a okolním kontextu. Klasické reverzibilní obrazce – jako je iluze vázových tváří – ukazují, že stejný obraz na sítnici může podporovat dvě nekompatibilní organizace, ale ne obě najednou. Figurě jsou obvykle přiřazeny společné obrysy, takže pozadí na hranici nemá jednoznačný tvar.

K segregaci postavy a pozadí dochází v rané fázi vizuálního zpracování a je předpokladem pro rozpoznání objektů. Bez ní zůstává zorné pole nediferencovanou mozaikou. Stejný princip platí, s úpravami, i pro sluchové scény: melodie vyniká na pozadí doprovodné harmonie nebo šumu.

Abychom vůbec mohli objekt vidět, musíme nejprve rozhodnout, co je objekt a co je pozadí. Toto rozhodnutí činí organizace postavy a pozadí.