Test schopností je navržen tak, aby předpověděl budoucí výkon člověka v určité oblasti. Měří schopnost učit se nebo získávat dovednosti spíše než již získané znalosti.

Mezi běžné příklady patří přijímací zkoušky na vysoké školy, vojenské klasifikační testy a pracovní testy pro specializovaná povolání. Dobře sestavený test způsobilosti otestuje kognitivní nebo percepční schopnosti, na kterých se později bude vzdělávání rozvíjet – prostorové uvažování pro architekturu, numerické dovednosti pro účetnictví, mechanické porozumění pro technické obory. Prediktivní validita je klíčovým technickým požadavkem: skóre by mělo korelovat s pozdějším úspěchem v příslušném vzdělávání nebo povolání.

Testy schopností jsou často srovnávány s testy výkonnosti, ačkoli tato hranice není absolutní. Předchozí zkušenosti nevyhnutelně ovlivňují výkon v jakémkoli kognitivním měřítku. Kritici tvrdí, že mnoho takzvaných testů schopností je kontaminováno kulturními znalostmi a vzdělávacími příležitostmi; obhájci odpovídají, že i když jsou používány opatrně, stále zlepšují spravedlnost a efektivitu výběrových rozhodnutí ve srovnání s nestrukturovaným úsudkem.

Skóre schopností je předpověď, nikoli osud. Motivace, instrukce a příležitosti stále určují, do jaké míry bude předpokládaná schopnost realizována.