Někteří lidé se sami žene k obtížným cílům; jiní se raději vyhýbají riziku neúspěchu. Motivace k úspěchu je obecná touha dosáhnout něčeho významného, ​​zvládnout dovednosti a splnit vysoké standardy.

Psychologové rozlišují mezi motivem dosáhnout úspěchu a motivem vyhnout se neúspěchu. Lidé s vysokým motivem hledají středně těžké výzvy, kde úsilí může mít smysl; ti, kteří jsou ovládáni strachem ze selhání, si mohou vybrat úkoly, které jsou buď velmi snadné, nebo neuvěřitelně těžké, takže výsledek neodráží jejich schopnosti. Sílu a směr motivu utvářejí kulturní hodnoty, očekávání rodičů a rané zkušenosti s kompetencemi.

Ve vzdělávacím a organizačním prostředí tento koncept pomáhá vysvětlit, proč stejně schopní jedinci podávají odlišné výkony. Zpětná vazba, která klade důraz na úsilí a strategii, má tendenci posilovat adaptivní motivaci k dosažení cíle; zpětná vazba, která se zaměřuje pouze na vrozený talent, ji může podkopat, když nastanou potíže. Teorie cílové orientace dále rozlišuje cíle zaměřené na zvládnutí – učení samo o sobě – od cílů zaměřených na výkon – demonstrace schopností ve srovnání s ostatními.

Motivace k úspěchu není totéž co ambice k postavení. Je to tišší a vytrvalejší pud dělat něco dobře, protože na samotném konání záleží.