Souhrn individuálních postojů k politickým otázkám tvoří veřejné mínění. Měří se prostřednictvím průzkumů, odvozuje se z voleb a protestů a je neustále formováno médii, událostmi a podněty elit.

Demokratické vlády tvrdí, že reagují na veřejné mínění, ale tento vztah je složitý. Názory mohou být neinformované, nestabilní nebo vnitřně protichůdné. Politici je sledují a zároveň je vedou. Zájmové skupiny a mediální organizace soupeří o to, aby definovaly, co si „veřejnost“ myslí. Metodologie průzkumů – výběr vzorků, formulace otázek, načasování – ovlivňuje spolehlivost hlášených výsledků.

Některé problémy vykazují stabilní většinu v průběhu desetiletí; jiné se mění v závislosti na ekonomické situaci nebo dramatických událostech. Veřejné mínění omezuje extrémní politické možnosti, i když samo nediktuje přesná rozhodnutí. Pochopení jeho formování a měření je nezbytné pro každého, kdo se snaží vysvětlit nebo ovlivnit politické výsledky.

Dobře navržený průzkum může odhalit preference, které samotné volební výsledky zanechávají nejednoznačné.