Politická hnutí, která tvrdí, že hovoří jménem obyčejných lidí proti zkorumpované nebo odtržené elitě, jsou označována za populistická. Populismus je spíše stylem a logikou apelu než pevnou ideologií; může se vázat na levicové nebo pravicové programy.

Populističtí vůdci zdůrazňují čistý lid, zkorumpovanou elitu a naléhavou potřebu obnovit moc v rukou první z nich. Často nedůvěřují zprostředkovatelským institucím – stranám, soudům, expertním agenturám a mainstreamovým médiím – a dávají přednost přímé komunikaci se svými příznivci. Ekonomické problémy, kulturní úzkost a demokratické frustrace k tomu poskytují úrodnou půdu.

Kritici tvrdí, že populismus podkopává pluralismus a právní stát. Sympatizanti odpovídají, že poukazuje na skutečná vyloučení a nutí elity reagovat. Dlouhodobé dopady závisí na tom, zda populistická hnutí demokratizují instituce, nebo soustředí moc v personalistickém vedení. Srovnávací výzkum sleduje vzestup populistických stran, jejich výsledky v oblasti správy věcí veřejných a jejich trvanlivost v různých regionech.

Populistická kampaň vzkvétá, když se velké množství občanů cítí neslyšet stávajícími stranami.