Politický konzervatismus si cení kontinuity, zděděných institucí a skepticismu vůči rychlým nebo utopickým změnám. Konzervativci mají tendenci vnímat společnost jako komplexní organismus, který by měl být reformován opatrně, spíše než přetvářen na základě abstraktních principů.

Mezi klíčová témata patří úcta k tradicím, podpora zavedené autority, důraz na osobní odpovědnost a preference tržního uspořádání před rozsáhlým státním řízením. Různé národní tradice vytvářejí odlišné konzervativní akcenty – náboženské, nacionalistické nebo volnotržní. Fúze s klasickou liberální ekonomií je v některých zemích obzvláště silná od konce dvacátého století.

Konzervativci organizují strany, think tanky a média, aby bránili své priority. Soupeří s progresivními a socialistickými hnutími o správný rozsah vlády, tempo společenských změn a národní identitu. Stejně jako jiné hlavní ideologie se konzervatismus přizpůsobuje novým okolnostem a zároveň prohlašuje věrnost trvalým principům.

Konzervativní argumentace často začíná tím, co se již osvědčilo.