Teleologie je studium účelu neboli záměru v přírodě. Ptá se, zda mají přírodní procesy cíle neboli konce. Aristoteles tvrdil, že vše má telos, účel nebo konečnou příčinu. Účelem žaludu je stát se dubem. Účelem nože je řezat. Telos vysvětluje, proč je něco takové, jaké je. Ve středověku byla teleologie ústředním bodem teologie. Bůh stvořil vesmír s určitým účelem. V moderní době teleologie ve vědě ztratila na popularitě. Darwinova evoluční teorie vysvětlovala biologickou adaptaci, aniž by se odvolávala na účel. Přirozený výběr není cílený. Je to mechanický proces. Teleologie však nezmizela. Biologové stále mluví o funkci. Filozofové diskutují o tom, zda jsou funkce teleologické nebo kauzální. Někteří tvrdí, že teleologie je nezbytná pro pochopení živých systémů. Jiní tvrdí, že je to užitečná fikce.

Teleologie se používá také v etice. Utilitaristé hodnotí činy podle jejich důsledků, což je forma teleologické etiky. Etici ctností se zaměřují na telos lidského života, který Aristoteles nazýval eudaimonia. Teleologie nastoluje otázky o smyslu a účelu. Má vesmír nějaký účel? Má lidský život nějaký účel? Odpovědi nedává pouze věda.

Typy teleologie

• Přirozené. Účely v přírodě, jako v Aristotelově biologii.
• Divine. Účely určené Bohem.
• Etické. Hodnocení činů podle jejich cílů.
• Funkční. Vysvětlení biologických znaků jejich funkcí.

Teleologie není totéž co determinismus. Determinismus tvrdí, že události jsou způsobeny předchozími podmínkami. Teleologie tvrdí, že události směřují k cílům.