Materialismus tvrdí, že existuje pouze fyzická hmota. Mysl, vědomí a duch jsou buď identické s fyzikálními stavy, nebo se na ně dají redukovat. Tento názor má starověké kořeny. Démokritos a Epikuros tvrdili, že vesmír se skládá z atomů a prázdnoty. Hobbes a La Mettrie oživili materialismus v moderní době. Ve 20. století se stal dominantním postavením ve filozofii mysli a kognitivní vědě, ačkoli složitý problém vědomí zůstává výzvou.

Materialisté se vyskytují v několika variantách. Redukční materialisté zastávají názor, že duševní stavy jsou identické se stavy mozku. Eliminativní materialisté tvrdí, že lidová psychologie s jejími řečmi o přesvědčeních a touhách bude nahrazena neurovědou. Nereduktivní materialisté akceptují, že duševní stavy jsou fyzické, ale popírají, že je lze redukovat na fyziku. Funkcionalismus zastává názor, že duševní stavy jsou definovány svými kauzálními rolemi, nikoli svým fyzickým substrátem. Materialismus není totéž co behaviorismus, který zcela popírá existenci vnitřních duševních stavů. Není to také totéž co fyzikalismus, ačkoli se tyto termíny často používají zaměnitelně. Materialismus je metafyzická teze o tom, co existuje. Fyzikalismus je často širší pojem, který zahrnuje fyzikální vlastnosti a zákony.

Formy materialismu

• Reduktivní. Duševní stavy jsou stavy mozku.
• Eliminative. Lidová psychologie bude nahrazena.
• Nereduktivní. Duševní stavy jsou fyzické, ale neredukovatelné.
• Funkcionalista. Duševní stavy jsou kauzální role.

Materialismus čelí obtížnému problému: proč fyzické zpracování vede k subjektivní zkušenosti? Nikdo nemá plně uspokojivou odpověď.