Vláda vám může vzít pas, majetek, dokonce i život. Co vám ale legitimně vzít nemůže – podle souboru zákonů, který vyrostl z popela dvou světových válek – je váš status držitele práv. Lidská práva jsou nároky, které máte jednoduše proto, že existujete. Nejsou udělována králem, ústavou ani většinou hlasů. Všeobecná deklarace lidských práv, přijatá v roce 1948, uvádí třicet článků, od svobody projevu až po právo na odpočinek a volný čas.

Tato myšlenka je stará. Kýros Veliký osvobodil otroky v Babylonu. Magna Charta omezila moc krále. Moderní systém je však nový. Zahrnuje smlouvy, soudy a monitorovací orgány. Evropský soud pro lidská práva může nařídit státu náhradu škody. Mezinárodní trestní soud může stíhat jednotlivce za genocidu.

Tři generace

• Občanské a politické: hlasování, spravedlivý proces, svoboda projevu.
• Ekonomická a sociální oblast: potraviny, bydlení, zdravotní péče, vzdělávání.
• Collective: sebeurčení, čisté životní prostředí, mír.

Vymáhání je nerovnoměrné. Mocné státy ignorují rozhodnutí. Slabé státy jsou pod tlakem. Přesto se jazyk lidských práv stal výchozím způsobem, jakým obyčejní lidé zpochybňují svévolnou moc, od vesnické rady až po bezpečnostní radu.