Immanuel Kant si myslel, že morálka nemůže záviset na tom, co chcete nebo co se vám zdá užitečné. Musí být závazná bez ohledu na touhu nebo důsledek. Kategorický imperativ je jeho název pro nejvyšší princip morálky a existuje v několika formulacích. Nejznámější zní: jednejte pouze podle té maximy, kterou si zároveň můžete přát, aby byla univerzálním zákonem. Otestujte si svůj důvod pro jednání tím, že se zeptáte, zda by podle ní mohl jednat každý.

Kant postavil kategorické imperativy do protikladu s hypotetickými imperativy. Hypotetický imperativ vám říká, co dělat, pokud chcete dosáhnout určitého cíle: chcete-li být zdraví, cvičte. Kategorický imperativ přikazuje bezpodmínečně. Druhá formulace říká: zacházejte s lidstvem, ať už v sobě nebo v ostatních, vždy jako s cílem, nikdy pouze jako s prostředkem. Třetí hovoří o království cílů, kde racionální bytosti společně uzákonují morální zákon. Kant věřil, že tyto formulace vyjadřují stejný princip. Lhaní, podvádění a porušování slibů neprocházejí testem univerzalizovatelnosti, protože svět, kde by je každý plnil, by podkopal samotné praktiky, na kterých jsou závislé.

Kantovy formulace

• Univerzální zákon. Jednejte pouze podle maxim, které byste mohli považovat za univerzální.
• Humanity. Zacházejte s lidmi jako s cílem, ne jen jako s prostředkem.
• Království cílů. Jednat jako zákonodárce ve společenství racionálních bytostí.

Kategorický imperativ je základem deontologické etiky, která tvrdí, že některé činy jsou špatné bez ohledu na jejich důsledky.