Bytí je nejobecnější slovo ve filozofii. Vztahuje se na vše, co existuje: kameny, čísla, mysli, bohy, abstrakce, možnosti. Ptát se na bytí znamená ptát se, co to vůbec znamená, že něco existuje. Parmenides zahájil konverzaci tvrzením, že bytí je jedno, neměnné a věčné. Hérakleitos namítl, že vše plyne. Platón rozdělil bytí na říše stávání se a věčné formy. Aristoteles studoval bytí v jeho mnoha smyslech, včetně substance, kvality a vztahu.

Středověcí filozofové rozlišovali esenci od existence. Esence věci je to, co je. Její existence je to, co je. Tomáš Akvinský tvrdil, že v Bohu se esence a existence shodují, zatímco u tvorů se liší. Moderní filozofie tuto otázku posunula. Kant rozlišoval fenomenální svět, který prožíváme, od noumenálního světa, který nemůžeme. Heidegger znovu otevřel otázku bytí v Bytí a čase a argumentoval, že západní filozofie na ni zapomněla. Rozlišoval jsoucno, věci, které existují, od samotného Bytí, události nebo procesu, kterým se věci odhalují.

Dimenze bytí

• Ontologický. Jaké druhy věcí existují?
• Existenciální. Co znamená existence konkrétní bytosti?
• Logické. Jak můžeme hovořit o bytí bez rozporu?

Bytí není rod. Nedělí se na druhy, jako se zvíře dělí na savce a plazy. Říká se to mnoha způsoby a tato pluralita je součástí obtíže.