Aristoteles studoval u Platóna dvacet let a poté se vydal vlastní cestou. Zatímco Platón umisťoval realitu do věčných forem, Aristoteles se zaměřoval na samotné věci. Jeho filozofie začíná pozorováním. Pitval zvířata, katalogizoval rostliny, analyzoval ústavy a psal o logice, etice, politice, biologii a metafyzice. Výsledkem je systém tak komplexní, že formoval západní myšlení téměř dvě tisíciletí.

Aristotelismus tvrdí, že poznání začíná zkušeností. Formy existují, ale ne v oddělené sféře. Jsou to struktury zakotvené v konkrétních věcech. Kůň je koněm kvůli formě, kterou ztělesňuje, ne proto, že se podílí na dokonalém Koni za hranicemi světa. Jeho etika se zaměřuje na ctnost, chápanou jako střed mezi extrémy, kultivovaný zvykem. Jeho politika zachází s polis jako s přirozeným prostředím pro lidský rozkvět. Jeho logika, zejména sylogismus, dominovala západnímu uvažování až do 19. století.

Základní funkce

• Empirismus. Poznání začíná smyslovou zkušeností.
• Teleologie. Věci mají přirozené cíle nebo účely.
• Etika ctnosti. Charakter je důležitější než pravidla nebo důsledky.
• Čtyři příčiny. Věcné, formální, účinné a konečné.

Středověcí myslitelé jako Tomáš Akvinský spojil aristotelismus s křesťanskou teologií. Islámští učenci jako Avicenna a Averroes jej zachovali a rozšířili. Jeho vliv přetrvává v etice, biologii a politické teorii.