Apelování na emoce je klam, který manipuluje s emocemi namísto použití platného uvažování. Nahrazuje důkazy strachem, lítostí, hněvem nebo radostí. Argument působí přesvědčivě, protože emoce je silná. Ale emoce nejsou důkazem. Smutný příběh nedokazuje, že politika je správná. Děsivý obraz nedokazuje, že hrozba je skutečná.

Tento klam se vyskytuje v mnoha podobách. Odvolání se na strach využívá hrozby. Odvolání se na lítost využívá soucit. Odvolání se na hněv využívá rozhořčení. Odvolání se na lichotky využívá komplimenty. Každý z nich obchází rozum. Cíl nejdříve cítí a pak myslí. To je cíl.

Příklady apelování na emoce

• Myslete na děti. (Vzpomeňte si na soucit nebo strach.)
• Pokud mě nebudete volit, země se zhroutí. (Apel na strach.)
• Měli byste mě najmout, protože musím živit rodinu. (Volám se k soucitu.)
• Jak byste mohl/a podporovat tuto politiku po tom, co se mi stalo? (Odvolání se na vinu.)
• Tento produkt vás udělá šťastnými a oblíbenými. (Apelujte na pozitivní emoce.)

Odvolání se na emoce není vždy klamné. Emoce jsou součástí lidského života. Charitativní výzva využívá emoce k motivaci k darování. Chvalořečení využívá emoce k uctění památky mrtvých. K tomuto klamu dochází, když emoce nahrazují uvažování. Otázkou je, zda jsou emoce relevantní pro závěr. Pokud se závěr týká politiky, měly by se o politice týkat i důkazy. Příběh o dítěti může být relevantní. Může ilustrovat dopad politiky. Ale samotný příběh nedokazuje, že politika je dobrá. Odvolání se na emoce se stává klamem, když zastaví analýzu. Je to mocný nástroj. Stejně jako všechny mocné nástroje lze použít dobře nebo špatně.