Psychóza znamená ztrátu kontaktu s realitou. Halucinace, bludy, dezorganizované myšlení. Antipsychotika tyto příznaky otupují blokováním dopaminových D2 receptorů v mozku a pro mnoho pacientů představují rozdíl mezi hospitalizací a domácím pobytem. Používají se také při bipolární mánii, těžké agitovanosti a depresi rezistentní na léčbu.

První generace, včetně haloperidolu a chlorpromazinu, se objevila v 50. letech 20. století. Fungují, ale často způsobují poruchy pohybu: ztuhlost, třes a tardivní dyskinezi, což je potenciálně trvalý stav. Léky druhé generace, jako je risperidon a olanzapin, se objevily v 90. letech 20. století s menším počtem vedlejších účinků na pohyb, ale s novou sadou problémů, zejména přibíráním na váze a metabolickými změnami, které zvyšují riziko cukrovky a srdečních onemocnění. Klozapin, nejúčinnější u schizofrenie rezistentní na léčbu, vyžaduje pravidelné krevní testy kvůli vzácnému, ale závažnému riziku nízkého počtu bílých krvinek.

Co by měli pacienti a jejich rodiny vědět:

• Reakce se liší. Nalezení správného léku často vyžaduje metodu pokus-omyl.
• Nežádoucí účinky jsou skutečné. Je třeba sledovat hmotnost, hladinu cukru v krvi a pohybové příznaky.
• Dodržování léčby je důležité. Náhlé ukončení může vyvolat recidivu.
• Injekce s dlouhodobým účinkem. Pro pacienty, kteří mají potíže s každodenním užíváním pilulek, jsou možností měsíční injekce.

Antipsychotika léčí příznaky. Nevyléčí základní onemocnění.