Když se pyl setká s výstelkou nosu, imunitní buňky zvané žírné buňky uvolňují histamin. Tato molekula spouští kýchání, svědění, slzení očí a tvorbu hlenu. Antihistaminika blokují histamin na jeho receptoru a tlumí tak reakci. Patří mezi nejpoužívanější léky na světě a většina lidí už nějaký užila, aniž by o tom moc přemýšlela.

Antihistaminika první generace, jako je difenhydramin, procházejí hematoencefalickou bariérou a způsobují ospalost. Tento vedlejší účinek je činí užitečnými jako pomůcky na spaní a léky na kinetózu, ale také z nich činí špatnou volbu pro úlevu od denních alergií. Léky druhé generace, jako je loratadin a cetirizin, byly navrženy tak, aby se nedostaly do mozku, takže zmírňují příznaky bez větší sedace. Cetirizin u některých lidí stále způsobuje ospalost, což je připomínka toho, že individuální reakce se liší.

Praktické body:

• Alergická rýma. Antihistaminika druhé generace jsou léky první volby.
• Kopřivka. Antihistaminika zmírňují svědění a pupínky.
• Anafylaxe. Antihistaminika nestačí. Léčbou je adrenalin.
• Nevolnost z pohybu. Léky první generace, jako je meklizin, fungují dobře.

Existují lokální antihistaminika ve formě očních kapek a nosních sprejů. Působí lokálně a vyhýbají se systémovým vedlejším účinkům.