Vyhrazené zóny oceánu, kde jsou lidské činnosti omezeny nebo zakázány, se nazývají chráněné mořské oblasti neboli MPA. Úroveň ochrany sahá od oblastí s vícenásobným využitím, které umožňují regulovaný rybolov, až po rezervace s plně zakázaným lovem, kde je těžba zakázána.

Dobře vynucované chráněné mořské oblasti (CHMO) mohou zvýšit početnost, velikost a rozmanitost druhů v rámci svých hranic a prostřednictvím šíření dospělých jedinců a larev mohou prospět i sousedním lovištím. Chrání kritická stanoviště, jako jsou trdliště, korálové útesy a podmořské hory. Účinnost závisí na velikosti, umístění, úrovni ochrany a dodržování předpisů.

Globální cíle vyžadují podstatné rozšíření sítě chráněných mořských oblastí (CHMO), a to i na volném moři. Mezi výzvy patří vymáhání práva v odlehlých oblastech, spravedlivé začlenění místních komunit a zajištění toho, aby chráněné oblasti reprezentovaly celou škálu mořských stanovišť. Vědecké monitorování je nezbytné pro prokázání výsledků a přizpůsobení managementu.

Rezervace zakázaného odlovu, která je pouze čarou na mapě, nepřináší velký užitek; rezervace, která je respektována, může proměnit vyčerpaný útes během deseti let.