Poezie se často pohybuje v měřitelném rytmu. Metr je rytmický vzor vytvořený uspořádáním přízvučných a nepřízvučných slabik. Jambický pentametr – pět stop nepřízvučných a přízvučných dvojic – je po staletí dominantním metrem v anglické poezii. Jiné metry (trochaický, anapestický, daktylický) vytvářejí různé efekty rychlosti, váhy nebo lehkosti.

Skanze je praxe vyznačování přízvuků a dělení verše na stopy. Dokonalá pravidelnost je vzácná; zkušení básníci mění vzor, ​​aby se vyhnuli monotónnosti a zdůraznili konkrétní slova. Napětí mezi očekávaným metrem a skutečným mluveným rytmem je součástí expresivní síly verše.

Volný verš se obejde bez běžného metra, ale i volný verš si často zachovává rytmické frázování. Pochopení metra pomáhá čtenářům slyšet hudbu tradiční poezie a ocenit volby, které básníci dělají. Je to technický nástroj, ale jeho konečný účel je estetický: formovat zážitek z verše, když je čten nahlas nebo tiše slyšen v mysli.