Život někoho jiného, ​​prozkoumaný a vyprávěný spisovatelem, se stává biografií. Životopisec shromáždí dopisy, rozhovory, veřejné záznamy a sekundární zdroje a poté sestaví ucelený popis. Úkol vyžaduje jak detektivní práci, tak vypravěčské dovednosti: fakta musí být přesná, ale výsledek musí být stále čitelný jako příběh, nikoli jako seznam dat.

Biografie sahají od krátkých skic až po vícesvazkové studie. Některé se zaměřují na vyčerpávající pokrytí; jiné se zaměřují na konkrétní aspekt života osoby nebo na konkrétní období. Vztah mezi životopiscem a osobou může být obdivný, kritický nebo záměrně vyvážený. Přístup k soukromým dokumentům a žijícím svědkům často určuje, jak úplný může být portrét.

Čtenáři se obracejí k biografiím, aby nahlédli do historických postav, umělců, vědců a obyčejných lidí, jejichž životy osvětlují širší témata. Forma nevyhnutelně zahrnuje výběr a důraz. Zkušený životopisec činí tyto volby dostatečně transparentními, aby si čtenář stále mohl vytvořit nezávislý úsudek. V nejlepším případě biografie znovu objevuje lidský život v jeho specifičnosti a zasazuje ho do širších proudů jeho doby.