Pitná voda je bezpečná k pití. Splňuje normy pro mikrobiální, chemické a fyzikální kontaminanty. Vypadá čistě, voní čistě a chutná přijatelně. Většina lidí v rozvinutých zemích ji považuje za samozřejmost. Miliardy lidí ji nemají.

Úprava vody pro pití zahrnuje několik kroků. Koagulace a flokulace shlukují částice nečistot dohromady. Sedimentace jim umožňuje usadit se. Filtrace odstraňuje zbývající částice. Dezinfekce, obvykle chlorem nebo ultrafialovým světlem, ničí patogeny. Některé systémy přidávají fluorid, aby se zabránilo zubnímu kazu. Přesný proces závisí na zdroji: řeky, jezera, nádrže nebo podzemní zvodnělé vrstvy.

Co nesmí pitná voda obsahovat

• Patogenní bakterie, viry a paraziti.
• Nadměrné množství olova, arsenu, dusičnanů nebo jiných chemikálií.
• Škodlivé hladiny vedlejších produktů dezinfekce.
• Mikroplasty a průmyslové kontaminanty jsou stále více monitorovány.
• Nepřijatelná chuť, zápach nebo barva.

Světová zdravotnická organizace odhaduje, že miliardy lidí nemají dostatek bezpečně řízené pitné vody. Důsledky jsou závažné: průjmová onemocnění, cholera, tyfus a dětská úmrtnost. V rozvinutých zemích zůstává problémem stárnoucí potrubí a olověné přípojky. Nejznámějším nedávným příkladem je Flint v Michiganu. Pitná voda není jen technickým úspěchem. Je základem veřejného zdraví a její udržování vyžaduje neustálé investice.