Znečištění z plošných zdrojů pochází odevšad a z ničeho konkrétního. Dešťová voda a tající sníh smývají pole, ulice, trávníky a staveniště a přijímají hnojiva, ropu, pesticidy a sedimenty. Tato směs proudí do potoků, jezer a podzemních vod, aniž by procházela potrubím nebo čistírnou.

Termín se rozšířil v 70. letech 20. století, kdy si regulační orgány uvědomily, že kontrola továrních potrubí a vypouštění odpadních vod nestačí. Řeky byly stále znehodnoceny. Znečištění bylo difúzní a neseno odtokem z milionů malých zdrojů. V mnoha povodích je největším přispěvatelem zemědělství, následované městským odtokem a atmosférickou depozicí.

Běžné zdroje a řešení

• Hnojivo a hnůj ze zemědělských polí.
• Ropa a chemikálie z parkovišť a silnic.
• Sediment ze staveb a těžebních lokalit.
• Chemikálie na trávníky z předměstských čtvrtí.
• Řešení zahrnují ochranné pásy, dešťové zahrady, krycí plodiny a zametání ulic.

Znečištění z bodových zdrojů je obtížné regulovat, protože neexistuje jediný komín, který by bylo možné uvést. Zákon o čisté vodě se zaměřuje na bodové zdroje a znečištění z bodových zdrojů ponechává státním a místním programům. Velkou část práce odvádějí dobrovolnické aktivity, programy spoluúčasti a vzdělávací kampaně. Problémem je rozsah. Miliony malých rozhodnutí, co sázet, kde parkovat, kdy hnojit, se sčítají a ovlivňují kvalitu vody v celém regionu. Je to problém, ke kterému přispívá každý a který může pomoci vyřešit.