Lidový jazyk je jazyk nebo dialekt, kterým mluví obyčejní lidé v určité zemi nebo regionu. Je to každodenní řeč komunity, na rozdíl od formálního nebo literárního jazyka. Latina byla učeným jazykem středověké Evropy. Lidovým jazykem se lidé mluvili doma.

Vzestup lidového jazyka byl zlomovým bodem v literatuře. Dante napsal Božskou komedii v italštině, nikoli v latině. Chaucer psal ve středověké angličtině. Luther přeložil Bibli do němčiny. Díky těmto volbám byla literatura a náboženství přístupná lidem, kteří se nikdy nenaučili latinsky. Lidový jazyk je často přímočařejší a živější. Zachycuje rytmy skutečné řeči. Může však být také lokální a dočasný. Lidovému slovu nebo frázi nemusí cizinci rozumět. V moderním užití se lidový jazyk může vztahovat na jakýkoli specializovaný jazyk skupiny, jako je lidový jazyk jazzových hudebníků nebo internetový slang.

Historické příklady

• Dantova Božská komedie v italštině
• Chaucerovy Canterburské povídky ve středověké angličtině
• Lutherova Bible v němčině
• Použití amerického lidového jazyka Markem Twainem