Modernismus byl literární a umělecké hnutí, které se zhruba mezi koncem devatenáctého a polovinou dvacátého století rozešlo s tradičními formami a konvencemi a hledalo nové způsoby, jak reprezentovat změněný svět.

Spisovatelé jako Joyce, Woolf, Eliot a Kafka experimentovali s proudem vědomí, fragmentovaným vyprávěním, mytickými narážkami a nespolehlivými nebo mnohočetnými perspektivami. Hnutí reagovalo na industrializaci, urbanizaci, světovou válku a erozi sdílených jistot. Formální inovace nebyla pouhou technickou ukázkou; byla to snaha najít tvary adekvátní moderní zkušenosti. Obtížnost a nejednoznačnost byly často akceptovány jako nutné náklady.

Modernismus nikdy nebyl jednotným programem. Zahrnoval vysoce modernistickou komplexnost a přístupnější směry, evropské a americké varianty a pokračující debaty o tradici a novosti. Jeho odkaz je stále viditelný v pohodlí současné literatury s fragmentací, niterností a uvědomělou formou. Číst modernistická díla stále znamená setkat se s šokem z technik, které kdysi nově definovaly, co literatura dokáže.

Termín modernismus označuje snahu z počátku dvacátého století o novou literaturu, ať už formou nebo vizí.