Volný verš je poezie, která se nedrží pravidelného metra ani rýmového schématu. Její rytmy jsou založeny na kadencích řeči, dechu nebo tvarech myšlenek spíše než na tradičních metrických stopách.

Walt Whitman je často považován za autora volného verše v anglické poezii; pozdější modernisté jako Eliot, Pound a Williams z něj udělali dominantní styl. Volný verš není jen próza rozdělená do řádků. Zalomení řádků, mezery a uspořádání zvuků a obrazů stále vytvářejí formu – jen ne zděděné formy sonetu nebo prázdného verše. Básník musí pro každou báseň vymyslet rytmickou logiku.

Kritici někdy obviňují volný verš z beztvarosti; jeho obhájci odpovídají, že nahrazuje mechanickou pravidelnost organickou formou. V praxi si velká část volného verše zachovává jemné zvukové a strukturální vzorce. Svoboda je skutečná, ale klade na básníka větší odpovědnost za ospravedlnění každé formální volby.

Poezie, která si nachází vlastní rytmus bez pevné metrické šablony, je volný verš.