Étos je přesvědčivý vliv, který spočívá v charakteru, důvěryhodnosti nebo autoritě řečníka nebo pisatele. Aristoteles jej uvádí jako jeden ze tří hlavních způsobů rétoriky, vedle patosu a logu.

Publikum s větší pravděpodobností přijme tvrzení, když důvěřuje osobě, která jej vznáší. Étos se buduje prostřednictvím prokázané odbornosti, dobré vůle, sdílených hodnot a rozumného tónu. Lékař hovořící o veřejném zdraví, přeživší vyprávějící o své zkušenosti nebo pečlivě doplněný vědec, ti všichni čerpají z různých forem étosu. Atraktivitu může podkopávat nekonzistentnost, arogance nebo zjevný sobecký zájem.

V psaní je étos budujen kvalitou argumentu, spravedlivostí, s jakou jsou s protichůdnými názory zacházeno, a přesností jazyka. V řeči záleží také na podání a pověsti. Etické přesvědčování nenahrazuje důkazy, ale vytváří podmínky, za kterých lze důkazy slyšet.

Pocit, že řečníkovi stojí za to naslouchat, je dílem étosu.