Dramatická ironie vzniká, když publikum ví něco, co jedna nebo více postav neví. Rozpor mezi těmito dvěma úrovněmi vědomí vytváří napětí, humor nebo patos.

V filmu Oedipus Rex publikum chápe Oidipův skutečný původ dlouho předtím, než ho pochopí on sám; každý jeho sebevědomý krok k pravdě ironii prohlubuje. V komedii stejná struktura vyvolává smích, protože postavy se mýlí v neznalosti faktů, které publikum má. Thrillery a horory využívají dramatické ironie tím, že divákům umožňují vidět nebezpečí, kterého si protagonista dosud nevšiml.

Dramatická ironie se liší od verbální ironie (říkání opaku toho, co je míněno) a situační ironie (obrácení očekávání). Je strukturálním prvkem vztahu mezi publikem a postavou. Efekt závisí na pečlivém předávání informací: publikum se musí klíčovou skutečnost dozvědět ve správný okamžik a poté sledovat, jak postavy fungují bez ní.

Když diváci vědí, co postavám chybí, působí dramatická ironie.