Denotace je doslovný, slovníkový význam slova – primární reference, kterou vytváří, bez dalšího emočního nebo kulturního zabarvení. Je to stabilní jádro významu.

„Had“ označuje beznohého plaza. Ať už s sebou slovo nese jakékoli další asociace – zrada, pokušení, elegance – patří ke konotaci. Jasný výklad, technické psaní a právnický jazyk se snaží držet se denotace, aby význam zůstal jednoznačný. I v literatuře musí spisovatelé kontrolovat denotaci, než mohou produktivně hrát s konotací; pokud je doslovný význam zmatený, asociativní významy se uvolní od jakékoli kotvy.

Denotace nikdy není zcela osvobozena od kontextu, přesto je to aspekt významu, který se od kompetentních mluvčích daného jazyka očekává, že ho sdílejí. Slovníky se ji snaží zachytit; překladové potíže často vznikají, když se denotace napříč jazyky neshodují. Přesnost v denotaci je základem, na kterém se budují složitější verbální efekty.

Základním, dohodnutým odkazem na slovo je jeho denotát.