Konotace je soubor emočních, kulturních nebo asociativních významů, které slovo nese nad rámec své doslovné definice. Je to spíše to, co slovo naznačuje, než to, co striktně označuje.

„Domov“ označuje místo bydliště; implikuje teplo, bezpečí, sounáležitost nebo, pro některé mluvčí, omezení. „Štíhlý“ a „vychrtlý“ se mohou vztahovat ke stejnému typu postavy, ale evokovat opačné postoje. Spisovatelé si vybírají slova pro své konotace stejně jako pro své denotace a s každým výběrem formují reakci čtenáře. Politický jazyk, reklama i poezie silně závisí na kontrolované konotaci.

Konotace se mění s časem, kulturou a kontextem. Slovo, které kdysi v sobě skrývalo neutrální nebo pozitivní asociace, může získat negativní a naopak. Citliví autoři si těchto změn všímají. Slovníky zaznamenávají denotaci; pouze zkušenost a pozornost odhalují celou škálu konotací.

Dodatečným nákladem pocitu nebo asociace, který slovo nese, je jeho konotace.