Archaismus je slovo, fráze nebo stylistický prvek, který se vytratil z běžného užívání a nyní působí záměrně staromódně. Spisovatelé ho používají k evokaci minulé epochy, k dodání důstojnosti nebo občas k vytvoření ironického odstupu.

Spenser naplnil Královnu víl archaickou slovní zásobou, aby naznačil rytířskou minulost. Pozdější básníci a romanopisci sahali po „thou“, „hath“ nebo zastaralé slovní zásobě, když chtěli texturu dřívější angličtiny. V historické beletrii může tento prostředek zvýšit autenticitu; v současném psaní riskuje, že při nadměrném používání bude znít manýrně nebo vzácně. Některé archaismy přežívají v ustálených výrazech, právnickém jazyce nebo náboženských rituálech dlouho poté, co zmizely z každodenní řeči.

Efekt závisí na tom, zda si čtenář uvědomí, že daný jazyk již není aktuální. Když si toto poznání uvědomí, archaismus otevírá malé okno do jiné doby. Pokud tomu tak není, slovo jednoduše mate nebo rozptyluje.

Jazyková fosilie záměrně umístěná v moderní větě je archaismus.