Alegorie je vyprávění, báseň nebo obraz, který lze číst na dvou úrovních: povrchní příběh a hlubší, často morální nebo politický význam. Postavy, prostředí a události systematicky představují abstraktní myšlenky nebo historické reality.

Orwellova kniha Zvířecí farma vypráví o povstání hospodářských zvířat a zároveň mapuje průběh ruské revoluce. Edmund Spenserova kniha Královna víl představuje rytíře a dámy, jejichž dobrodružství ztělesňují ctnosti i neřesti. Středověká moralita inscenuje personifikované abstrakce, jako je Obyčejný člověk a Dobré skutky. Síla alegorie spočívá v její schopnosti učinit abstraktní argument konkrétním a zapamatovatelným a propašovat kritiku kolem cenzorů tím, že ji odívá do fikce.

Ne každé symbolické dílo je alegorií. Pravá alegorie si udržuje trvalou, jednoznačnou korespondenci mezi doslovnou a obraznou úrovní. Moderní čtenáři se někdy brání didaktičnosti klasické alegorie, přesto se tato forma i nadále objevuje v politické satiře, fantasy a vizuálním umění, kdykoli si spisovatel nebo umělec přeje, aby publikum skrze příběh prokouklo širším tvrzením.

Když příběh neustále ukazuje za sebe sama na druhý, uspořádaný význam, funguje jako alegorie.