Mikroekonomie se zabývá jedinou firmou, jedním spotřebitelem, jedním trhem. Makroekonomie se zaměřuje na menší oblast. Studuje celou ekonomiku: celkový výkon, celkovou zaměstnanost, celkové cenové hladiny a interakce mezi nimi. Ptá se, proč dochází k recesím, co způsobuje inflaci a jak mohou vlády zmírnit poklesy. Tento obor se zrodil ve 30. letech 20. století, kdy se John Maynard Keynes pokusil vysvětlit Velkou hospodářskou krizi.

Makroekonomové pracují s agregáty. HDP měří celkovou produkci. Míra nezaměstnanosti měří podíl pracovní síly bez práce. Míra inflace sleduje změny v obecné cenové hladině. Tato čísla jsou nedokonalá, ale jsou nejlepšími dostupnými nástroji pro řízení ekonomiky. Centrální bankéři a ministři financí se na ně denně spoléhají.

Tato oblast je rozdělena do myšlenkových škol. Keynesiánci upřednostňují aktivní vládní výdaje v boji proti recesím. Monetaristé zdůrazňují kontrolu peněžní zásoby. Noví klasičtí ekonomové tvrdí, že trhy se rychle vyčistí a vládní intervence se často obrátí proti nim. Debaty jsou ostré a formují skutečnou politiku. Prezident, který jmenuje keynesiánce do vedení Federálního rezervního systému, dostane jiné rady než ten, kdo jmenuje monetaristu.

Klíčové otázky k makroekonomickým aspektům

• Co způsobuje recese?
• Jak inflace začíná a zastavuje se?
• Co určuje dlouhodobý růst?
• Jak spolu interagují fiskální a monetární politika?
• Proč některé země zůstávají chudé?