V roce 2008 vydala zimbabwská centrální banka bankovku v hodnotě 100 bilionů dolarů. Nestačilo to ani na bochník chleba. To je hyperinflace, extrémní a nekontrolovatelný růst cen. Ekonomové ji často definují jako inflaci přesahující 50 procent měsíčně, která se shlukuje k astronomickým ročním tempům. Klasickými případy jsou Německo v roce 1923, Maďarsko po druhé světové válce, Zimbabwe v roce 2000 a Venezuela v posledních letech.

Hyperinflace obvykle začíná fiskální krizí. Vláda si nemůže půjčit ani zdanit dostatek peněz na pokrytí výdajů, a tak tiskne peníze. S rostoucími cenami klesá reálná hodnota daňových příjmů, a tak se tiskne více peněz. Cyklus se zrychluje. Lidé spěchají utratit hotovost dříve, než ztratí hodnotu, což ceny ještě více zvyšuje. Nakonec se měna stane bezcennou a lidé se uchýlí k barteru nebo cizím penězům.

Zastavení hyperinflace vyžaduje drastická opatření. Vlády musí omezit výdaje, zvýšit daně a často opustit starou měnu a nahradit ji novou nebo ji navázat na stabilní cizí měnu. Tato opatření jsou bolestivá a politicky riskantní. Hyperinflace je však horší. Ničí úspory, ochromuje investice a může svrhnout vlády.

Varovné signály

• Tisk peněz k financování deficitů
• Rychlá ztráta důvěry v měnu
• Lidé okamžitě utrácejí hotovost
• Rozšířené používání cizích měn
• Centrální banka vydává stále větší nominální hodnoty