V zahradě rostliny rostou, dokud jim nedojde voda, světlo nebo prostor. Cokoli dojde dříve, je limitujícím faktorem. Tento koncept je ústředním bodem ekologie. Popisuje zdroj nebo podmínku, která omezuje růst populace. Bez omezení by populace rostly exponenciálně donekonečna. V praxi vždy něco dochází: potrava, hnízdiště, minerály nebo schopnost snášet chlad, sucho či nemoci.

Justus von Liebig navrhl v 19. století zákon minima s tím, že růst není určen celkovými zdroji, ale tím nejvzácnějším. Orné pole s dostatkem dusíku a fosforu, ale bez vody, selže. Přidání dalšího dusíku nic neřeší. Limitujícím faktorem je voda. Tento princip platí i pro zvířata. Populace jelenů může být v jedné oblasti omezena zimní potravou a v jiné predátory. S tím, jak se podmínky mění, se limitující faktor posouvá. Řízení ekosystémů znamená pochopit, který faktor je v daném okamžiku nejdůležitější.

Běžné omezující faktory

• Dostupnost jídla a vody.
• Prostor a úkryt.
• Predátoři a nemoci.
• Teplota a další klimatické podmínky.

Identifikace limitujícího faktoru není vždy snadná. Vyžaduje pozorování a často experimenty. Bez něj však může být snaha o pomoc populaci zcela selháním.