Když se druh dostane do nového prostředí a způsobí škodu, je invazivní. Ne každý nepůvodní druh je invazivní. Většina introdukovaných druhů se buď neusadí, nebo se nezařadí bez narušení ekosystému. Ty, které se stanou invazivními, sdílejí znaky: rychlý růst, vysokou reprodukci, málo přirozených predátorů v novém areálu rozšíření a schopnost tolerovat širokou škálu podmínek. Porážejí původní druhy o potravu, vodu a prostor. Některé se živí přímo původními druhy, které proti nim nemají žádnou obranu.

Invazivní druhy jsou jedním z hlavních faktorů úbytku biodiverzity na celém světě. Dostávají se na ostrov mnoha cestami: balastní vodou z lodí, dováženými rostlinami a zvířaty, zásilkami dřeva a náhodným stopováním. Užovka hnědá byla na Guam zavlečena po druhé světové válce a vyhubila většinu původních ptáků ostrova. Slávky zebřičky se rozšířily po Velkých jezerech a ucpávají vodovodní potrubí a sací ventily. Kudzu, dovezený do Spojených států z Japonska, nyní pokrývá miliony akrů napříč jihovýchodem. Vyhubení je nákladné a po usazení druhu je často nemožné.

Běžné cesty

• Zanášení balastní vody a trupu lodi.
• Dovoz zahradnických a zemědělských produktů.
• Obchod s domácími mazlíčky a vypouštění zvířat do akvárií.
• Dřevo, obaly a náklad.

Prevence je levnější než kontrola. Kontrola dovážených produktů a vymáhání karanténních pravidel zastaví mnoho invazí dříve, než začnou.