Uhlíková stopa je celkové množství skleníkových plynů vypuštěných jednotlivcem, organizací, produktem nebo událostí. Obvykle se měří v tunách ekvivalentu oxidu uhličitého, což je ekvivalent různých plynů, který kombinuje různé plyny do jednoho čísla na základě jejich potenciálu oteplování. Například metan zachytává po krátkou dobu mnohem více tepla než oxid uhličitý, takže jeho příspěvek je odpovídajícím způsobem vážen.

Stopy zahrnují přímé i nepřímé emise. Řízení auta přímo spaluje palivo. Konzumace hovězího masa zahrnuje emise z produkce krmiv, kácení půdy, trávení zvířat a dopravy. Létání, vytápění domu a nákup průmyslového zboží – to vše přispívá. Výpočet stopy vyžaduje předpoklady a různé metody vedou k různým číslům. Přesto je tento koncept užitečný. Proměňuje globální problém v něco měřitelného na osobní nebo organizační úrovni. Společnosti používají stopy k identifikaci, odkud emise pocházejí a kde je třeba je snížit.

Běžné zdroje

• Doprava: auta, lety, lodní doprava.
• Potraviny: maso a mléčné výrobky, zejména hovězí a jehněčí.
• Energie: elektřina a topení.
• Zboží a služby: výroba a odpad.

Uhlíkové kompenzace umožňují lidem a firmám platit za snižování emisí jinde, například sázením stromů nebo financováním obnovitelných zdrojů energie. Kompenzace jsou kontroverzní. Mohou pomoci, ale nenahrazují snižování emisí u zdroje.