Nýtování spojuje kovové desky pomocí permanentních kovových čepů zvaných nýty. Nýt je válcovitý dřík s hlavicí. Zasouvá se skrz otvory v deskách. Okraj se poté deformuje neboli ohne, čímž se vytvoří druhá hlava. Nýt sevře desky k sobě. Nelze jej odstranit, aniž by se zničil. Nýtování bylo standardní metodou spojování oceli v 19. a 20. století. Používalo se na stavbu lodí, mostů a mrakodrapů. Do značné míry bylo nahrazeno svařováním a šroubováním. Stále se však používá v letadlech a některých konstrukčních aplikacích.

Nýtování je řemeslo vyžadující zručnost. Nýtovač nýt zahřeje, vloží ho a pneumatickým kladivem zatlačí do nýtu. Práce je hlučná, horká a fyzická. Nýt musí mít správnou velikost a správný materiál. Otvory musí být zarovnané a mít správný průměr. Nýt musí otvor zcela vyplnit. Uvolněný nýt se může zlomit. Prasklý nýt se může šířit. Kvalita nýtování určuje pevnost spoje. V letadlech je nýtování stále primární metodou. Používají se hliníkové nýty, protože hliník se nedá snadno svařovat. Nýty se kontrolují ultrazvukem a rentgenem.

Nýtování má své výhody. Je pevné, spolehlivé a trvalé. Nevyžaduje elektřinu. Lze jej provádět v terénu. Dokáže spojovat různé kovy. Nedeformuje desky tolik jako svařování. Má však i nevýhody. Je náročné na práci. Vyžaduje přístup k oběma stranám spoje. Nelze jej snadno rozebrat. Otvory po nýtech desky oslabují. Nýty zvyšují hmotnost. Nýtování je tradiční technika. Stále je relevantní. Je připomínkou toho, že ne všechno se musí svařovat.