Nosník nese zatížení přes celé rozpětí. Je to vodorovný prvek, který nese váhu podlahy, střechy nebo mostu. Zatížení tlačí dolů a nosník klade odpor. Horní část nosníku je namáhána tlakem, spodní část tahem a střední část odolává smyku. Proto je nosník nejhlubší uprostřed a na koncích se často zužuje. Materiál se umisťuje tam, kde jsou síly největší.

Nosníky se vyrábějí z mnoha materiálů. Dřevěný nosník se snadno řeže a upevňuje, ale má omezené rozpětí. Ocelový nosník, jako je nosník ve tvaru I nebo nosník se širokou přírubou, nese těžká zatížení na velké vzdálenosti. Železobetonový nosník kombinuje pevnost betonu v tlaku s pevností v tahu oceli. Nosník z konstrukčního dřeva, jako je lepené lamelové dřevo nebo LVL, umožňuje delší rozpětí než masivní řezivo. Každý z nich má svůj vlastní poměr rozpětí k hloubce, který určuje, jak hluboký musí být nosník pro dané rozpětí.

Průhyb často ovlivňuje návrh více než pevnost. Příliš prohýbající se stropní nosník působí pružně a může praskat v povrchové úpravě. Stavební předpisy omezují průhyb na zlomek rozpětí, u stropů často na L/360. Důležité jsou i spoje. Nosník musí přenášet své zatížení na sloupy, stěny nebo překlady. Slabý spoj může zničit jinak pevnou konstrukci. Inženýři tyto spoje pečlivě detailně propracovávají pomocí plechů, šroubů, svarů a závěsů.