Speciální efekty jsou praktické efekty používané přímo na place. Vznikají během natáčení, nikoli v postprodukci. Patří mezi ně exploze, déšť, sníh, oheň, kouř a animatronika. Jsou fyzické, hmatatelné a skutečné. Jsou opakem vizuálních efektů, které jsou digitální. Speciální efekty jsou staré jako kinematografie. Georges Méliès je používal na počátku 20. století. Používají se dodnes, často v kombinaci s vizuálními efekty.

Speciální efekty vytváří supervizor speciálních efektů a jeho tým. Nastražují exploze, ovládají dešťové věže a řídí oheň. Staví animatronické bytosti, které se pohybují a mrkají. Vytvářejí vítr, mlhu a trosky. Spolupracují s režisérem a kameramanem na integraci efektů do záběru. Musí být bezpečné, opakovatelné a vizuálně přesvědčivé. Neúspěšný speciální efekt může někoho zranit nebo zničit celý záběr.

Speciální efekty mají své výhody. Jsou skutečné, takže na ně herci reagují. Jsou zachyceny kamerou, takže je není třeba později přidávat. U některých záběrů mohou být levnější než digitální efekty. Jsou ale také omezené. Nelze s nimi vytvořit draka ani vesmírnou loď. Nelze je vrátit zpět. Musí se pro každý záběr resetovat. Nejlepší filmy používají jak praktické, tak digitální efekty a pro každý záběr volí ten správný nástroj. Speciální efekty jsou fyzickou magií filmu.