Osvětlení ve filmu utváří vše. Určuje, co diváci vidí a jak se k tomu cítí. Obličej osvětlený zespodu vypadá zlověstně. Obličej osvětlený shora vypadá andělsky. Místnost osvětlená teplým wolframovým světlem působí útulně. Místnost osvětlená studenou zářivkou působí klinicky. Osvětlení není jen o viditelnosti. Jde o náladu, tón a význam. Je to jeden z nejmocnějších nástrojů v kinematografii.

Osvětlení má několik vlastností. Intenzita určuje, jak jasné je světlo. Barva určuje jeho teplo nebo chlad. Směr určuje, kam dopadají stíny. Kvalita určuje, zda je světlo tvrdé nebo měkké. Tvrdé světlo vytváří ostré, definované stíny. Měkké světlo vytváří postupné, rozptýlené stíny. Volba každé vlastnosti ovlivňuje obraz. Kameraman kombinuje více světel, aby vytvořil kontrolovaný, dimenzionální vzhled. Tříbodové nastavení s klíčováním, výplní a protisvětlem je standardním výchozím bodem. Ale skvělí kameramani jdou mnohem dál.

Osvětlení má také praktický rozměr. Musí být konzistentní napříč záběry. Musí být motivováno scénou. Pokud je v záběru viditelná lampa, světlo, které vrhá, musí odpovídat její poloze a barvě. Pokud se scéna odehrává v noci, musí osvětlení vypadat jako v noci, i když byla natočena ve dne. Řemeslo je technické a kreativní. Vyžaduje pochopení fyziky a oko pro kompozici. Nejlepší osvětlení je neviditelné. Divák prostě cítí náladu.