Někteří lidé metabolizují léky rychle. Jiní pomalu. Rozdíl může znamenat, že lék účinkuje, selhává nebo způsobuje toxicitu. Farmakogenomika studuje, jak geny ovlivňují reakci člověka na léky. Kombinuje farmakologii a genomiku, aby předpověděla, kdo z léků bude mít prospěch, kdo bude poškozen a kdo potřebuje jinou dávku.

Věda se zaměřuje na geny, které kódují enzymy, transportéry a cíle metabolizující léky. Variace v těchto genech mohou změnit způsob, jakým je lék absorbován, distribuován, metabolizován a vylučován. Například variace v genu CYP2D6 ovlivňují metabolismus kodeinu, antidepresiv a tamoxifenu. Lidé se špatným metabolizmem nemusí kodein přeměnit na jeho aktivní formu, takže se jim nedostane úlevy od bolesti. Lidé s ultrarychlým metabolizmem jej mohou přeměnit příliš rychle, čímž riskují předávkování.

Farmakogenomické testování se v klinické praxi stále častěji používá. FDA označuje mnoho léků farmakogenomickými informacemi. Klinické směrnice od organizací, jako je Clinical Pharmacogenetics Implementation Consortium, doporučují úpravu dávkování nebo alternativní léky na základě genotypu. Psychiatrická medicína, onkologie a kardiologie jsou v tomto ohledu v čele.

Tato oblast je stále mladá. Většina léků dosud nemá farmakogenomické pokyny. Testování není univerzálně dostupné. A důkazy pro některé páry gen-lék jsou slabé. Směr je však jasný. Budoucnost předepisování bude ovlivněna genomem pacienta.