Ethanol z kukuřice. Bionafta ze sóji. Obnovitelný zemní plyn z hnoje. Biopaliva jsou paliva vyrobená z biologických materiálů a jsou propagována jako způsob, jak snížit závislost na ropě. Myšlenka je jednoduchá: rostliny během růstu absorbují oxid uhličitý a spalováním paliva ho uvolňují zpět. Pokud je cyklus uzavřen, čisté emise uhlíku jsou nízké. V praxi je účetnictví složitější.

Biopaliva se vyrábějí po generacích. Biopaliva první generace využívají potravinářské plodiny, jako je kukuřice, cukrová třtina a sója. Jsou komerčně zavedená, ale konkurují produkci potravin a zvyšují ceny. Biopaliva druhé generace využívají nepotravinářské zdroje: zemědělské zbytky, dřevní štěpku a specializované energetické plodiny. Vyhýbají se konfliktu „potraviny versus palivo“, ale je obtížnější je přeměnit. Biopaliva třetí generace pocházejí z řas, které mohou růst v rybnících a vyrábět oleje pro naftu a letecké palivo. Technologie je slibná, ale drahá.

Klimatické přínosy závisí na způsobu pěstování a zpracování surovin. Kukuřičný etanol může po započítání hnojiv, zemědělství a destilace přinést jen mírné snížení emisí skleníkových plynů. Biopaliva z odpadu a zbytků si vedou lépe. Důležitá je i lokalita. Biopalivo, které chrání lesy, je lepší než to, které je kácí.

Biopaliva nejsou zázračným lékem. Jsou jen jedním z mnoha nástrojů a jejich hodnota závisí na detailech.