Hedgeové fondy sdružují peníze od bohatých investorů a institucí a používají strategie, kterým se tradiční fondy vyhýbají. První z nich, který v roce 1949 otevřel Alfred Winslow Jones, kombinoval dlouhé pozice s krátkými prodeji, aby se snížila tržní expozice. Název se udržel i přes to, že se strategie rozmnožily. Dnes hedgeové fondy obchodují s akciemi, dluhopisy, měnami, komoditami a deriváty, často s vypůjčenými penězi.

Právní struktura je důležitá. Ve Spojených státech jsou většina hedgeových fondů soukromá partnerství otevřená pouze akreditovaným investorům a kvalifikovaným kupujícím. To omezuje regulaci. Fondy mohou využívat pákový efekt, prodej nakrátko a koncentrované pozice, což podílové fondy nemohou. Na oplátku investoři akceptují vyšší riziko a omezenou možnost výběru. Běžná jsou období uzavření v délce jednoho roku nebo i déle.

Poplatky jsou vysoké. Tradiční model je 2 procenta aktiv plus 20 procent zisku, ačkoli konkurence některé poplatky snížila. Manažeři tvrdí, že poplatky sladí zájmy. Kritici poukazují na to, že většina hedgeových fondů po odečtení poplatků dosahuje horších výsledků než jednoduché indexové fondy. Menšina dosahuje velkolepých výnosů a tito manažeři přitahují většinu kapitálu.

Hedgeové fondy nejsou jednotnou strategií. Globální makro fondy sázejí na úrokové sazby a měny. Akciové fondy zaměřené na dlouhé i krátké pozice vybírají vítěze a krátké poražené. Fondy založené na událostech obchodují s fúzemi a bankroty. Kvantitativní fondy používají algoritmy. Označení popisuje strukturu, nikoli přístup.