Každá budova má svůj příběh, který začíná před výstavbou a končí dlouho po demolici. Hodnocení životního cyklu, neboli LCA, se snaží měřit dopad celého tohoto příběhu na životní prostředí. Počítá energii, vodu a materiály spotřebované v každé fázi a emise a produkovaný odpad.

Tyto fáze obvykle zahrnují těžbu surovin, výrobu, dopravu, výstavbu, provoz, údržbu a likvidaci nebo recyklaci na konci životnosti. U většiny budov dominuje provozní fáze, protože vytápění a chlazení spotřebovávají po celá desetiletí tolik energie. S rostoucí účinností budov však začíná mít větší význam uhlík obsažený v materiálech a konstrukci.

Výsledky LCA se často vyjadřují jako jedno skóre dopadu, ale detaily jsou důležité. Materiál s nízkými emisemi uhlíku může spotřebovávat vzácnou vodu. Budova, která při provozu šetří energii, se může spoléhat na obtížně recyklovatelné kompozity. Dobré studie LCA uvádějí více kategorií dopadu, ne jen jednu.

Tato metoda je standardizována normami ISO 14040 a 14044, což zaručuje smysluplnost srovnání. Není dokonalá. Chybějící data a předpoklady mohou zkreslit výsledky. Přesto je to nejpřesnější dostupný nástroj pro pochopení skutečných environmentálních nákladů budovy.