Naturální ekonomika je taková, ve které je produkce určena především pro vlastní potřeby skupiny. Lidé pěstují, loví nebo sbírají, co snědí, a vyrábějí, co spotřebují. Existuje jen málo přebytků a jen málo obchodu za účelem zisku. To neznamená chudobu. Mnoho naturálních ekonomik poskytuje dostatečnou výživu a přiměřené množství volného času. Co jim chybí, je akumulace. Bohatství se nehromadí, protože neexistuje trh, kam by se dalo prodávat, a není důvod skladovat více, než skupina dokáže spotřebovat.

Samozásobitelské ekonomiky mají mnoho podob: sběr potravy, pastevectví, zahradnictví a drobné zemědělství. Většina z nich kombinuje strategie. Rodina může pěstovat plodiny, chovat několik zvířat a občas lovit. Společným rysem je, že produkce je orientována na spotřebu, nikoli na směnu. Přebytek, když se objeví, je obvykle darován nebo hostován, spíše než prodán. To se mění, když do hry vstoupí trhy a státy. Silnice, daně a tržní plodiny přitahují samozásobitelské výrobce do širších ekonomik, často za nevýhodných podmínek.

Společné rysy

• Výroba pro přímé použití, nikoli pro prodej.
• Omezené přebytky a skladování.
• Různé strategie ke snížení rizika.
• Sdílení norem, které přerozdělují hojnost.

Existence ekonomiky nejsou selhávající tržní ekonomiky. Jsou to racionální adaptace na specifické prostředí a sociální podmínky.