Folklór zahrnuje tradiční víry, příběhy a zvyky předávané ústně v rámci komunity. Zahrnuje lidové pohádky, legendy, mýty, přísloví, hádanky, písně, tance a řemeslné výrobky. Termín zavedl v roce 1846 William Thoms, který hledal slovo pro nepsanou kulturu obyčejných lidí. Od té doby folkloristé zdokumentovali vše od apalačských balad až po městské legendy o aligátorech v kanalizaci.

Folklór není zamrzlý ani staromódní. Přizpůsobuje se. Příběh vyprávěný u ohně v jednom století se v jiném stává řetězovým e-mailem nebo virálním videem. Stejné narativní struktury se opakují napříč kulturami: podvodník, pátrač, pošetilý hrdina, který uspěje jen díky štěstí. Folkloristé studují jak texty, tak i vyprávění a věnují pozornost tomu, kdo příběh vypráví, kdy a proč.

Žánry

• Mýty: posvátné příběhy vysvětlující původ.
• Legendy: příběhy vyprávěné jako pravdivé, často o místních místech.
• Lidové pohádky: smyšlené příběhy pro zábavu nebo učení.
• Materiální folklór: prošívané deky, nástroje, recepty a řemesla.

Folklór přežívá, protože je užitečný. Učí, varuje, baví a spojuje komunity.