Náčelnictví je společenské uspořádání vedené náčelníkem, jehož autorita se dědí. Nachází se mezi malou rovnostářskou skupinou a plně stratifikovaným státem. Náčelnictví se objevila v mnoha částech světa: v Polynésii, na severozápadním Pacifiku, v západní Africe a v předkolumbovské Severní Americe. Velikost populace se pohybuje od několika tisíc do desítek tisíc, často rozptýlených v několika vesnicích pod jedním vůdcem.

V náčelnictví záleží na hodnosti. Lidé si nejsou rovni; některé linie mají vyšší postavení než jiné. Náčelník vybírá tribut, přerozděluje statky a řeší spory. Může také organizovat pracovní sílu pro veřejné práce, jako jsou zavlažovací kanály, chrámy nebo pohřební mohyly. Moc je skutečná, ale ne absolutní. Náčelníci, kteří nedokážou štědře přerozdělovat nebo vládnou tvrdě, mohou ztratit následovníky.

Společné rysy

• Dědičná hodnost a náčelnický původ.
• Přerozdělování zboží prostřednictvím šéfa.
• Obřadní centra s mohylami nebo pomníky.
• Řemeslná specializace a platby poplatků.

Náčelnictví jsou ze své podstaty nestabilní. Některé se rozrostou ve státy, jiné se hroutí nebo fragmentují. Jejich studium pomáhá vysvětlit, jak se nerovnost zakořenila v lidských společnostech.